Jak a čím správně krmit kočku?

Máte doma rozpustilého kočičáka? Zatímco jeho divocí předkové si potravu obstarávali sami v podobě drobných kořistí, o domestikovanou kočku se musíte postarat vy. Zajistit kočce zdravý, vyvážený, a především atraktivní jídelníček je ale pro mnohé chovatele skutečně těžko rozlousknutelný oříšek. Spoléhat se zcela na to, že to, co nám výrobci krmiv předkládají jako „zaručeně nejlepší“, také není možné. Ne všechny granule a konzervy totiž respektují kočičí šelmí přirozenost a potřebu kvalitního z větší části masového jídelníčku.

Kočka je od přírody masožravá šelma

Kočky jsou od své přirozenosti masožravé šelmy. Ty volně žijící a divoké si naloví hlodavce a ptáky a svoji kořist si bez okolků sní. Naši domácí gaučáci by už si něco takového ani neuměli představit. Nejen, že se o svůj jídelníček už dávno sami nestarají – sem tam nějakou myš si uloví jako zajímavé zpestření nebo jen tak pro zábavu – oni jsou ke všemu ještě mnohem vybíravější.

Pro kočku je v oblasti stravování klíčový první půl rok života, kdy si vytváří své stravovací návyky. Pokud v tomto období začnete s granulemi, bude je číča vyhledávat i poté. Pokud ji naopak naučíte na pravidelný přísun kapsiček, nejspíš budete muset tento vzorec opakovat i po zbytek jejího života.

V dnešní době máte v podstatě tři možnosti krmení kočky. Jsou to tyto:

1)  Suchá strava – Granule by se měly kočce postarat o kompletní vyvážený jídelníček. Naštěstí jsou už k dostání i velmi kvalitní výrobky, u kterých to tak skutečně je. Kvalitní granule s vysokým obsahem masa dnes nabízí zpravidla firmy, které tzv. superprémiová krmiva vyrábí i pro psy. Z mnohých jmenujme například Applaws, Taste of the wild nebo Fitmin.

     Dejte si pozor na nekvalitní levná krmiva. Sice se mohou zdát ekonomicky výhodnější, ale díky vysokému obsahu soli u koček podporují vznik močových kamenů (to platí jak o suchém, tak o mokrém krmivu) a ve finále to, co jste ušetřili na krmivu, zaplatíte (možná budete muset nakonec vydat mnohem více) u veterináře.

2)  Vlhká krmiva – Pokud vaše miciny dávají přednost kapsičkám, konzervičkám nebo paštičkám, není problém. I mezi těmi ale musíte vybírat ty kvalitní s vysokým masovým podílem. Při koupi méně kvalitní kapsičky to sice může vypadat, že kočičce dopřáváte, když jí servírujete něco luxusnějšího, ale nemusí to tak byt. Kapsička sice micině chutná, ale to může být dáno i vysokým obsahem soli nebo umělých dochucovadel.

     Na druhou stranu kapsičky a konzervičky nejsou v žádném případě špatnou volbou. Pokud kočičákovi dopřáváte ty kvalitní, je to jen dobře. Jedna z výhod oproti suchým krmivům je i vyšší obsah vody, jenž chrání kočky před vznikem močových kamenů, na které často trpí.

3)  BARF – I kočky mohou „barfovat“ – živit se syrovou stravou. Jídelníček složený z čerstvého syrového masa, kostí, vnitřností, ovoce, zeleniny a vajec může být pro kočky nepochybně zdraví prospěšným návratem „ke kořenům“. Je třeba si však uvědomit, že s BARFem nelze začít ze dne na den. Především na chovatele jsou při tomto druhu krmení kladeny mnohem větší nároky. Příprava vyváženého syrového jídelníčku je náročnější časově, ale především vyžaduje jistou dávku odborné znalosti. Při nesprávné skladbě může BARF mazlíčkovi i škodit. Na druhou stranu, pokud si pro svého kočičího společníka ten čas a chuť najdete, je to pro něj velké plus!

Při kombinaci granulí a konzerv si dejte pozor, abyste kočku nepřekrmovali

Možná se ptáte, jestli je lepší krmit granulemi nebo konzervami. U obojího najdeme zastánce i odpůrce. Každá z možností má své pro i proti. Jako „zlatá střední cesta“ se teda může jevit kombinace suché a vlhké stravy. Třeba si říkáte, že když kočka dostane „od každého trochu“, tak jí to nemůže ublížit. Něco na tom je, na druhou stranu může ale docela snadno ztloustnout. Na konzervičce si přečtete, že by měla dostávat třeba dvě denně, na granulích je také napsaná krmná dávka.

Je nutné si ale uvědomit, že při kombinování krmiv je třeba výživovou hodnotu konzervičky, kapsičky nebo paštiky od krmné dávky granulí odečíst. Málokdo z vás se chce ze dne na den stát kočičím nutričním terapeutem. Na druhou stranu mít doma tlustého kočičáka je skutečně něco, co žádný zapálený kočkomil nechce. Kočku trpící nadváhou či obezitou může trápit cukrovka, artróza a další onemocnění, navíc je odkázána na dietu, která jí nemusí chutnat.

Kočky jsou v otázce stravování docela konzervativní 

Ač se to na první pohled nemusí zdát, kočky jsou docela konzervativní tvorové. Nejlepší je najít jednu kvalitní značku, která kočce prospívá, a té se držet. Časté střídání může (ale samozřejmě nemusí) přinést zažívací potíže. Při přecházení na nové granule se snažte kočku zvykat postupným smícháváním granulí staré a nové značky, to samé platí u masových konzerv. Názory na to, jak moc konzervativní miciny jsou, se různí. Existují nicméně studie, které potvrzují, že i kočky žijící při domech na zahradách se dělí dle toho, zda preferují lov myší nebo ptáků.

Jak často číču krmit?  

Kočkám nestačí jednou denně plná miska. Mnohem více jim prospívá krmení v menších porcích, zato několikrát denně. Čím je kočka mladší, tím by měla jíst častěji. Koťata do 3 měsíců krmte klidně 4x až 6x denně. Postupně ale počet krmení snižujte.

Dospělá kočka (starší devíti měsíců) by měla jíst 2x až 3x denně. Naopak starším kočkám je zase třeba počet krmení přidávat. Většina koček sní jen tolik, kolik potřebuje, kočky zpravidla nejsou nenasytní hltouni. Pokud budete micině servírovat příliš velké porce, dojde jen k tomu, že své krmení nesní a ono v misce oschne nebo se dokonce zkazí.

Kočce neservírujte konzervy rovnou z lednice

Pozor! Kočičí krmivo by mělo mít pokojovou (nebo lehce vyšší) teplotu. Pokud jste si tedy vzali k srdci výše zmíněnou radu, kočce krmení dávkujete po menších porcích a kapsičku nebo konzervu ukládáte do lednice, dbejte na to, abyste ji před krmením s dostatečnou časovou rezervou vyndali, aby nebyla příliš studená. Studené krmivo může micině způsobit dokonce zažívací potíže.

 Některá kočičí plemena mají specifické nutriční potřeby

 Kočky mohou mít i své specifické potřeby. Není třeba snad ani rozebírat, že úplně jiné nutriční potřeby mají koťata, kočky březí a kočičí senioři. Specifický jídelníček by ale měly mít i různá plemena. Kupříkladu kočky s dlouhou srstí ocení krmivo, které se jim postará o správný pohyb střev a usnadnění průchodu chomáčů chlupů trávicím traktem. Velké kočky, například mohutné mainské mývalí, zase potřebují více živin podporující zdraví kloubů a srdce.

Když kočka přestane žrát, není to jen tak – navštivte veterináře

Kočky jsou v něčem podobné lidem. Když něco není v pořádku, odrazí se to na jejich apetitu. Jakmile tedy zpozorujete, že se váš rozkošný chlupatý mlsoun na svoji mističku s jídlem už po několikráte právě radostně netváří, může to být i varovný signál. Pamatujte, že dva až tři dny bez jídla jsou pro kočky život ohrožující! Kočka přestává žrát, když má nějaký problém – mohou ji bolet zuby, může mít „zachlupený“ trakt… V takovém případě je rozhodně třeba neváhat a navštívit veterináře!

Kočkám zbytky z našeho talíře rozhodně nesvědčí!

A ještě jedno „pozor“ na závěr. Do kočičí misky rozhodně nepatří „naše“ jídlo. I když máte doma mlsouna, který loudí, když obědváte, odolejte pokušení mu „přilepšit“ – maximálně mu tak totiž přihoršíte. Jídlo z našich talířů je pro kočky příliš slané, kořeněné a mnohdy obsahuje příliš umělých dochucovadel a přídavných látek. Strava kočky by měla být co nejpřirozenější a nejmasovější.

Někdo vám samozřejmě může oponovat slovy: „U nás na gruntu ale babička dávala kočkám všechno, co jí zbylo od vaření.“ Samozřejmě i taková byla dříve (a možná ještě dnes) praxe. Je nutné si však uvědomit, že takové vesnické miciny se dožívaly v průměru pěti až osmi let (pokud je dříve něco nezakouslo nebo nepřejelo) a nikoho příliš netrápilo, jaký měly kožíšek, nebo zda neměly průjem nebo naopak zácpu. Venkovní vesnické kočky si navíc svůj jídelníček vylepšovaly lovem myší, menších hlodavců a ptáků, čímž si ho alespoň trochu nutričně „vyvažovaly“.

Další doporučené značky: