Luxace pately
Když se chcete dozvědět něco o svém mazlíčkovi, najdete si profil jeho plemene, pěkně si počtete o jeho historii, nátuře, zjistíte, jak o něj nejlépe pečovat, jak chlupáče cvičit a krmit a konečně se dostanete i k typickým onemocněním, pro které má dané plemeno genetické predispozice nebo se u něj z nějakého důvodu často vyskytují. Nezřídka se u pejsků objevují poruchy pohybového aparátu. Střední a velká plemena trpívají na dysplazii kyčelního kloubu. Typickým onemocněním malých a trpasličích plemen je luxace pately.
Co je vlastně luxace pately?
Luxace pately zní poměrně tajemně. Co si budeme povídat – většina laiků si pod názvem tohoto postižení příliš představit nedokáže. Kdybychom chtěli hovořit česky, řekli bychom, že se jedná o vykloubení čéšky z její normální (středové) polohy v kolenním kloubu. To už zní srozumitelněji, ne?
Luxace pately je u psů relativně časté onemocnění kolenního kloubu. Než si budeme povídat o nemoci jako takové, je třeba is představit kolenní kloub. Patela, neboli čéška, je oválná kost uvnitř kolenního kloubu. Leží ve spodní části stehenní kosti, přičemž ji z obou stran zajišťují kostní hřebeny, aby nedocházelo k vykloubení. Na patelu se upíná čtyřhlavý stehenní sval, zespoda pak patelární vaz. Celý kloub je uzavřen v kloubním pouzdře. Takto je patela fixována ve správné pozici.
Luxace pately může být vrozená nebo získaná
K luxaci pately (čéšky) dochází ve chvíli, kdy se čéška dostává mimo kladku stehenní kosti na stranu vnitřní (mediální luxace) nebo vnější (laterální luxace).
K luxaci pately může dojít z nerůznějších příčin, podle příčiny vzniku ji také dělíme. Může být buď vrozená, nebo traumatická (získaná). K vrozené luxaci pately jsou u pejska genetické predispozice. Postižení jedinci by měli být vyřazeni z chovu. Vrozená luxace pately je typickou nemocí trpasličích a malých plemen do 9 kg. Nejvíce tedy bývají ohroženi pomeranianové, jorkšírští teriéři, čivavy, trpasličí špicové, mopsi, malí a trpasličí pudlové, pražští krysaříci. Nemoc se nevyhýbá ani větším plemenům a postihuje mimo jiné i stafordšírské bulteriéry, šarpeje nebo labradory. Vrozená laterální luxace pately je typickou chorobou velkých a obřích plemen, jako jsou německé dogy, irští vlkodavové nebo bernští salašničtí psi. I přesto však platí, že luxace postihuje nejvíce malá plemena, častěji feny (1,6krát častěji).
Na luxaci pately nejčastěji trpí pomeranianové a jorkširští teriéři
Zajímavá jsou i konkrétní čísla. Během šetření na 70 000 jedincích byla luxace odhalena u 542 psů – tedy asi u 0,7 % psí populace. Nejpostiženější byla tato plemena (v závorce je vždy hodnota udávající, kolikrát se u daného plemene luxace pately vyskytuje častěji, než je průměr): pomeranian (8,1krát), jorkšírský teriér (7,6krát), čivava (5,1krát), pudl miniaturní a toy pudl (4,2krát), boston teriér (2,1krát).
K traumatické neboli získané luxaci pately nastává, když dojde v následku úrazu k poškození některé z anatomických struktur, které drží čéšku na správném místě.
U psů, u kterých jde o vrozenou luxaci pately, dochází během růstu ke změnám na zadních nožkách. Jedná se přitom o změny začínající už v kyčelním kloubu. Obecně lze říci, že nejdřív se mění kost a až pak kloubní pouzdro apod. Nejčastější je vrozená luxace mediální, která tvoří až 75 % všech případů psích pacientů trpících na luxaci. Kritickou skupinou jsou psí plemena dosahující v dospělosti výšky do 35 cm. Ty větší zase trápívá luxace laterální, ale nebývá tak častá.
Závažnost luxace pately se udává ve čtyřech stupních
Rozlišujeme čtyři stupně luxace pately. Čím vyšší číslo, tím náročnější případ. U stupně č. 1 se čéška po vykloubení vrací na původní místo. Zpravidla majitel pejska tento problém ani nezpozoruje. U stupně č. 2 dochází k vykloubení čéšky samovolně bez vnějšího působení, ale pes si ji umí „nahodit“. Starostlivý pejskař si může všimnout, že pejsek občas nese jednu nohu pokrčenou nebo sem tam kulhá. Pokud se v tomto bodě problém neřeší, může dojít ke zhoršení. Pokud je čéška mimo své správní místo většinu času, hovoříme o stupni luxace č. 3. Pokud je vrácena, nevydrží a rychle se znovu vykloubí. Majitel psa v tomto bodě bezpečně pozná, že pes není v pořádku. U posledního – 4. stupně – je již luxace bez pomoci veterináře nevratná. Pes buď jednu nohu trvale odlehčuje, nebo – pokud luxace postihuje obě nohy stejně závažně – má zadní nohy stále pokrčené.
První stupeň luxace pately lze řešit léky
Samozřejmě ne každé zakulhání je příznakem luxace. Správnou diagnózu určí až veterinář. Rozhodně ale není vhodné tyto drobné projevy nepohodlí u pejska přehlížet. U 1. stupně luxace totiž lze celý problém řešit protizánětlivými léky a léky na ochranu chrupavky. Doporučení veterináře je v zájmu pejska třeba dodržovat. I když jeho problém nevypadá nijak závažně. Už u lehké formy luxace je kloub nepřirozeně zatěžován a potřebuje podporu ve formě léků. U vyšších stupňů (konkrétně 2. a 3.) může být léčba náročnější.
V těžších případech luxace pately připadá v úvahu chirurgický zákrok
U 2. a 3. stupně luxace pately se veterináři rozhodují mezi konzervativní léčbou (léky) a chirurgickým zákrokem. Rozhoduje mnoho faktorů. Veterinář musí zvážit to, co je pro pejska v dlouhodobém časovém horizontu nejlepší. U 4. stupně připadá v úvahu pouze chirurgický zákrok. 90 % pacientů je po takovém zákroku schopno běžné chůze bez kulhání. Pejsek je schopen operovanou končetinu používat již 1 až 2 týdny po zákroku. Ještě 6 týdnů po zákroku by měl však dodržovat klidový režim. Během rekonvalescence může po zahojení rány pomoct i hydroterapie. Onemocnění se může postupem času objevit znovu, ale v menší míře – majitel pejska je navíc na recidivu připraven a zpravidla zbystří už ve chvíli, kdy se jedná o 1. stupeň luxace.
Na rozvoji luxace pately se podílí i obezita psa
Pokud veterinář u vašeho pejska odhalí luxaci pately, nebojte se. Lze řešit. Stačí jen dodržovat doporučení veterináře a pejska i po rekonvalescenci sledovat. Jestli máte jen menší plemeno, třeba jedno z výše jmenovaných, můžete rozvoji luxace u mazlíčka předejít. Velkou měrou se na rozvoji nemoci totiž podílí obezita. Kloub psa trpícího nadváhou či obezitou je logicky více zatěžován a inklinuje k nepřirozenému vykloubení.
