Anglický špringršpaněl

Anglický špringršpaněl je skvělým společníkem. Miluje lidi, nadšeně vítá návštěvy, rozumí si i s ostatními zvířaty v domácnosti. Vy si ho zamilujete kvůli jeho absolutně nekonfliktní jemné povaze.

Základní charakteristika

Anglický špringršpaněl je velmi přátelský a veselý pes, který je především maximálně oddaný svému pánovi a rodině. Je přiměřeně temperamentní a dobrácký. Je přátelský i k cizím lidem, návštěvám a dětem. Kvůli své naprosto nekonfliktní povaze bývá oblíbeným rodinným psem. Problém mu při dobré socializaci nedělá ani soužití s jinými zvířaty. Díky loveckému pudu může mít trochu složitější vztah s domácím ptactvem – raději je nenechávejte bez dozoru.

Jelikož se jedná o původně lovecké plemeno, je třeba mu – pokud se s ním nechcete věnovat lovu – nabídnout náhradní zábavu. Anglický špringršpaněl miluje pohyb, a zejména ten ve vodě. Rád se učí, proto se bez problémů uplatní i při oblíbených psích sportech – obedience, agility, flyball, frisbee, dogtrekking, záchranářský výcvik. Pokud se vám podaří pomoct špringršpanělovi vybít energii, kterou překypuje, bude i snadno ovladatelný.

Agresivita i bázlivost jsou i špringršpaněla vysoce nežádoucí. Pes vykazující takové charakterové vlastnosti je vyřazen z chovu. Pokud si tedy kupujete štěně s PP z registrovaného chovu, máte jistotu, že váš pejsek právě takový nebude.

Vzhled

Anglický špringršpaněl vyniká elegantní a půvabně ladnou konstitucí. Tělo uzpůsobené k lovu ve vodě i na souši působí ale zároveň silně a kompaktně. Je nejvyšší ze všech britských loveckých španělů. Má hustou hladkou srst, která na uších, zespodu na trupu a končetinách tvoří mírné praporce. Co se týče zbarvení srsti, najdeme špringršpaněly s kombinací bílá/játrová nebo bílá/černá, anebo se objevuje jedna z jmenovaných variant s pálením – tedy špringršpanělé trikolorní.

Historie

Anglický špringršpaněl je velmi starobylé původní plemeno, které bylo vyšlechtěno k vyhledávání a vyhánění zvěře při lovu se sítí, s loveckým dravcem nebo s chrtem. Dnes je univerzálním loveckým psem.

Přesný původ plemene je zahalen mlhou. Zatímco některé zdroje se přiklání k tomu, že stejně jako ostatní „španělé“ i on se dostal na britské území ze Španělska, jiné zdroje uvádí, že se v Anglii vyskytoval dávno předtím – zhruba od doby římské invaze. Nejranější písemné záznamy popisující psy podobné špringršpanělům pochází z 16. a 17. století. Až do konce 18. století se tito lovečtí psi rozdělovali de facto jen na menší a větší. Menší byli využívání k lovu menší zvěře a ptactva, například sluk – anglicky „woodcocks“, od kterých získali své pozdější označení „cockers“, tedy kokršpanělé. Větší psi s atletickou postavou byli označováni jako angličtí španělé.

Výcvik a péče

Výcvik špringršpaněla zvládnou i začátečníci. Špringršpaněl je pes velmi učenlivý a při důsledném a laskavém výcviku velmi dobře ovladatelný. Výcvikem lze také snadno eliminovat útěky, které jsou u jiných loveckých plemen běžné, u špringršpaněla to však není vůbec problém. Jedinou situací, kdy špringršpaněl ztratí hlavu, je, když se dostane do blízkosti vody – tu bezmezně zbožňuje.

Péče o srst špringršpaněla není nijak náročná. Postačí časté vyčesávání a pravidelné návštěvy psího kadeřníka. Kartáčování i česání dvakrát až třikrát týdně je důležité i kvůli tomu, že se špringršpanělovi při procházkách nezřídka zachytávají do chlupů větývky a tráva. Jako milovníci „outdooru“ přijdou domů mnohokrát celí od bahna a hlíny.

Krmení

Špringršpaněl by měl být krmen dvakrát denně kvalitním suchým krmivem. Základem pro správný vývoj je vyvážená strava. Druh krmiva je třeba zvolit vždy dle stáří a fyzické aktivity psa. Vždy se však vyplatí investovat do nejkvalitnějšího krmiva na trhu.

Zdraví

Špringršpanělé trpí v menší míře na dysplazii kyčelního kloubu. O něco více je trápí fucosidóza, geneticky přenášená nemoc postihující centrální nervovou soustavu, dále progresivní atrofie sítnice.