Norvičský teriér

Norvičský teriér je roztomilý a nebojácný pejsek, který vás bude bezmezně milovat. Je to citlivý mazlík, který se vám brzy naučí rozumět i beze slov. Je velmi inteligentní a učenlivý, osvojí si takřka cokoliv, co se ho rozhodnete učit.

Základní charakteristika

Norvičský teriér je roztomilý malý uličník, kterého si zamilujete na první pohled. I na druhý je to ale dokonalý rodinný společník, jehož temperament vás nikdy neomrzí. Velkým plusem je i to, že se norvičtí teriéři nevyznačují až takovou zarputilostí a svéhlavostí jako ostatní teriéři, nemají tak silně vyvinuté lovecké pudy a snáze s nimi tak dojdete vzájemné domluvy.

Norvičský teriér je velmi přátelský a dobrácký pejsek. Dá se říci, že se o něm nedá hovořit jinak než v superlativech. Je mimořádně citlivý a přítulný. Ačkoliv dříve obýval dvory zemědělských usedlostí, dnes se přizpůsobí životnímu stylu svého páníčka. Klidně bude žít na venkově i ve městě. Bude skvěle vycházet s mladými aktivními majiteli i seniory. Je to pejsek přirozeně zvědavý, bystrý a aktivní. Takže když mu dopřejete pobyt na venkově, bude nadšeně běhat po kopcích a brodit se v potocích. Pokud si ho vyberete jako společníka pro život ve městě, i pravidelné procházky ukojí jeho přirozenou zvědavost a touhu objevovat. Pozor! Norvičský teriér umí skvěle hrabat. Raději ho nenechávejte samotného ani na oplocené zahradě. Ne, že by vám chtěl mazlík pláchnout, ale neovladatelná touha zjistit, co je za plotem, mu může zastínit úsudek.

Jak již bylo řečeno, norvičský teriér je velmi citlivý pejsek. Velmi snadno se naladí na vaši nótu, naučí se vám rozumět i beze slov a vycítí, co vám dělá radost. Je to takový malý závislák, který udělá vše pro to, aby vás potěšil. To je také důvod, proč není norvičského teriéra rozhodně doporučováno chovat ve venkovním kotci. Pobyt venku sice miluje, ale kontakt s milovaným člověkem je smyslem jeho života. Bez lidské blízkosti strádá.

S vysokou citlivostí jde ruku v ruce i mimořádná inteligence. Chovatelé norvičského teriéra se shodují na tom, že je jejich mazlík vždy „o krok napřed“. Často předpovídá vývoj situace, dokáže vycítit nebezpečí. Milovníci tohoto mimořádného plemene mají desítky historek o tom, jak jim jejich mazlík dokonce zachránil život. Norvičský teriér je velmi bystrý. Naučí se takřka cokoliv. Už od štěněcího věku byste ho měli cvičit – a to klidně prostřednictvím hry. Hra pro něj není jen příjemným trávením volného času, ale činností stimulující mozek.

Norvičský teriér se vám možná bude ze začátku plést s norfolským. Tito rozkošní malí darebové jsou si totiž podobní jako dvojčata. Na první pohled se liší jen postavením uší. Norvičský teriér je má vztyčené a vysoko nasazené, norfolský klopené. V minulém století byli až do 60. let považováni dokonce za jedno plemeno.

Vzhled

Norvičský teriér patří k nejmenším teriérům, v kohoutku měří pouhých 25 cm a málokterý váží více než 5 až 6 kg. Konstitucí to ale není žádná křehule. Má kompaktní tělo, vyniká značnou houževnatostí a vytrvalostí. Tělo pokrývá drsná a proti nepřízni počasí odolná srst v nejrůznějších odstínech červené, kombinace černé a hnědé, pšeničné nebo takzvané „grizzly“ (červenošedé). Milovníci tohoto jedinečného plemene své hafany zbožňují se vším všudy, kouzelný je ale teriérův mazaný, ale zároveň dětsky nevinný výraz.

Historie

Norvičského teriéra řadíme mezi krátkonohé teriéry, kteří měli své prapředky ve Skotsku a svůj původ odvozují od starého skotského teriéra. Přímými potomky těchto hafanů byli skotský teriér, jak ho známe dnes, cairn teriér, skye teriér a west highland white teriér. Později navázali norvičský teriér a norfolský teriér.

V průběhu let trpěl norvičský teriér jakousi „krizí identity“, kdy byl se svým příbuzným – norfolským teriérem – považován za jedno plemeno, a dokonce se tak oba účastnili i kynologických výstav. Až v roce 1964 byli v Anglii poprvé oficiálně uznáni jako dvě rozdílná plemena.

Zajímavostí je, že norvičský teriér byl také často nazýván „cambridgeský“ – důvod byl prostý. V 19. století byl totiž velmi oblíben u studentů univerzity v Cambridge. Nejen, že jim pomáhal řešit problém s přemnoženými krysami na kampusu, ale studenti údajně uzavírali dokonce sázky na to, kolik konkrétní norvičský teriér naloví krys v určitém časovém limitu.

A protože zajímavostí není nikdy dost, máme ještě jednu historickou. I norvičský teriér se uplatnil jako lovecký pes. Díky „příruční“ velikosti ho mohl lovec pohodlně schovat do brašny zavěšené na sedle na koni. Skoro po celou dobu lovu na lišku se tak teriér pokojně vezl. Jeho chvíle přišla až v momentě, kdy bylo třeba se za liškou vydat do nory. Jeho lovecká kariéra však nebyla nijak zářná. Ne, že by postrádal lovecké schopnosti, to ne. Na škodu byla jeho barva a vzezření – byl tak podobný lišce, že ho lovci v zápalu lovu mnohdy nedokázali rozeznat. Proto byl norvičský teriér v mnohem větším bezpečí, když zůstával na farmě.

Výcvik a péče

Výcvik norvičského teriéra není nijak složitý. Je to velmi inteligentní a učenlivý pejsek, kterému schází zarputilost ostatních teriérů. Pokud ale ve vás nespatří přirozeného vůdce, snadno si nastaví vlastní pravidla. Domluva s ním je však jednoduchá, a tak výcvik zvládne úplně každý. Rozhodně to není pejsek, ke kterému by člověk musel být při výcviku příliš tvrdý. Naopak – tvrdé zacházení snáší velmi těžce. Je to citlivka a hrubé pokárání, které chápe jako bezdůvodné, špatně nese.

Chovatelé norvičských teriérů se shodují v tom, že je to s nimi často jako s dětmi – důležité je vybudovat si vzájemný respekt a na tom vystavět silný vztah. Musíte ho naučit, že „ne“ znamená opravdu „ne“. Ale pozor! Povel či příkaz se doporučuje říct jen jednou. Norvičský teriér je bystrý hafan se smyslem pro humor. Když si všimne, že každý povel opakujete desetkrát, klidně si počká až na ten desátý.

Co se týká péče, není norvičský teriér příliš náročný. Jeho hrubou srst je třeba jednou týdně pročesat a zhruba třikrát ročně nechat trimovat. Stříhání hrubé srsti není vhodné, neboť se jím zhoršuje její kvalita.

Krmení

Norvičského teriéra se doporučuje krmit dvakrát denně kvalitním suchým krmivem. Jeho druh závisí samozřejmě na věku psa a na úrovni jeho aktivity. Vzhledem k tomu, že je to pejsek velmi přizpůsobivý, může být velmi aktivní i naopak. Pokud s pejskem podnikáte dlouhé procházky, nebo ho dokonce cvičíte v psích sportech, bude potřebovat krmivo energeticky bohatší.

Zdraví

Ačkoliv se jedná o poměrně zdravé plemeno, které netrpívá na nemoci, mohou některé pejsky trápit problémy se zády a genetické oční vady. Když si však kupujete štěně z registrovaného chovu, mělo by být již na výskyt genetických očních vad (a také na dysplazii) testováno. Stále častější je také výskyt epilepsie a dýchacích obtíží. Pokud ho čeká vážnější zákrok, upozorněte veterináře, že norvičští teriéři bývají citlivější na anestezii.