Novofundlandský pes

Huňatý medvídek s láskou k vodě. To je úžasný a urostlý rodinný parťák, jehož obrovské srdce nelze ani pořádně docenit. S přísností u něj nepochodíte, ale kdo by na takového miláčka dokázal být přísný, i když občas dlouze přemýšlí, než uposlechne svého pána. Má citlivý nos a u nás se rozšířil původně jako pohraniční hlídač a stopař. Nezaměňujte si jej však s landseerem, toto černobílé plemeno je vedeno od roku 1960 jako samostatná rasa, ačkoliv je v podstatě jeho odnoží, a to jak vzhledem, tak povahou.

Původ

Toto plemeno, velké vzrůstem a také srdcem, vzniklo původně na ostrovech Newfoundland zhruba v 10. století našeho letopočtu díky Vikingům. Některé zdroje uvádějí, že novofunlanďan vznikl z tibetských dog, kterým je částečně podobný, jiné zdroje naopak tvrdí, že plemeno vzniklo křížením evropských psů a velkého medvědího psa. Původním záměrem byli psi užiteční pro lov ryb, milující vodu a velcí vzrůstem, schopní tahat těžké náklady na saních. V současné době se využívají především jako záchranáři a rodinní společníci, pro svou láskyplnost ke všemu živému se příliš nehodí jako hlídači.

Povaha

Novofundlanďani jsou proslaveni svou flegmatičností a láskyplností. Skvěle se snesou s ostatními zvířaty, dětmi i dalšími psy. Nemají lovecký pud a nepotřebují honit zvěř. Jsou inteligentní a rychle se učí, ale pouze po dobrém. Toto plemeno má citlivou a něžnou duši, kterou by necitlivý výcvik mohl snadno ranit, zároveň je ale silný a uvědomělý a pokud se rozhodne, že to pro něj nemá přínos, prostě povel nevykoná. Neštěkají často, ale mají hluboký a hřmotný hlas, který se nese široko daleko.

Pro svou huňatou srst s dlouhým chlupem jsou ideální k celoročnímu chovu venku. Nejspokojenější jsou, když přijdou mrazy – spokojeně se rozvalí do sněhu a je jim dobře. Doma jim je jednak příliš teplo, jednak je těžké zkousnout neustálé chomáče hustých černých chlupů všude, kudy projdou. Jejich srst je přirozeně vodě odolná a dvojitá.

Charakterické rysy

Nejtipičtějším znakem novofundlanďana je láska k vodě. S oblibou zachraňuje všechno živé ve vodě, ať již se někdo topí nebo ne. V blízkosti vody je těžké udržet ho na vodítku a když už je ve vodě, sotvaže mu vysvětlíte, aby neplaval zachraňovat všechny, kdo jsou ve vodě s ním. Jako jedno z mála plemen má dokonce mezi prsty na packách plovací blány.

Srst se skládá ze dvou délek a vyžaduje pravidelné rozčesávání – „funlanďani“ nejsou nijak nároční na péči ani na pohyb a s postupem věku stále více lenivějí a rozvalují se ve stínu, je ale důležité dbát na pravidelné česání, aby srst nezkrepovatěla a nevytvořila dredy.

Vzhled

Novofundlandský pes dorůstá majestátní výšky, má velkou hlavu bohatě osrstěnou a malá, blízko posazená mandlová očka, obvykle se staženými víčky dolů. Uši jsou polostojaté. Následuje krátký krk a dlouhý trup na vysokých nohou. Hruď je hluboká a klenutá. Bedra jsou silná, dobře osvalená. Funlanďan má dlouhý ocas s bohatou vlajkou, nesený při vzrušení nahoru, jinak svěšený k zemi. Packy jsou mohutné a široké. Přípustné je zbarvení hnědé, černé nebo černobílé

Krmení

Novofundlandský pes je malý obřík, který toho hodně zbaští a nesmíme zapomínat na kvalitní složky potravy, aby nedocházelo ke kloubním deformacím. Dnešní plemenní jedinci také občas trpí na srdeční choroby a vady, na nemoci pohybového aparátu a v neposlední řadě i díky své velikosti na torze žaludku. Je tedy obzvláště důležité dobře krmnou dávku promyslet – složením i rozdělením dávkování během dne.