Pražský krysařík

V roce 2019 se pražským krysaříkům konečně dostalo prozatímního uznání od od Mezinárodní kynologické federace! Toto tradiční české plemeno se v našich končinách vyskytuje již od 8. století. Ačkoliv byl původně šlechtěn k lovu krys a jiných hlodavců, je to typický rodinný mazel se srdcem na správném místě!

Základní charakteristika

Pražský krysařík je sice malý vzrůstem, ale velký svojí osobností. Milujeme ho pro jeho hravost a oddanost. Je skvělým společníkem pro lidi všech věkových kategorií. Plno legrace si s ním užijí děti a radost bude dělat i seniorům. Je to malý dareba s tak velkým srdcem, že se do něj vejdou všichni lidé z jeho okolí.

Pražský krysařík je výjimečný svým charakterem! Je poslušný, oddaný, laskavý a hravý. Bezmezně miluje „své lidi“ a ti zase jeho. Naštěstí ho díky jeho „příruční“ velikosti mohou brát všude s sebou. V tašce si užije cestu městskou hromadnou dopravou, v autě jako spolupasažér dojede takřka kamkoliv a někteří si ho dokonce berou i do práce, pokud mají dostatečně „pet friendly“ pracoviště.

Pražský krysařík nepatří mezi uštěkaná plemena. Rozhodně neštěká bezdůvodně. Pokud se ozve, znamená to, že se mu něco (nebo někdo) nelíbí, nebo že se nudí. Pro svoji vyrovnanou povahu, je ideálním společníkem do městského bytu. Potřebuje ale pravidelnou dávku zábavy a pohybu. Je velmi inteligentní, takže mu žádná zábava, ani ta seberafinovanější, není cizí. Co se týče pohybu, ačkoliv na to nevypadá, má moc rád přírodu a rád se v ní proběhne.

Pozor – v malém tělíčku pražského krysaříka se skrývá velký bojovník, který se ničeho a nikoho nezalekne. Pokud se tedy na procházce potkáte se psem, který se mu bude snažit konkurovat, klidně si to s ním vyřídí a nenechá se zastrašit ani tím, že je protivník o několik hlav vyšší.

Vzhled

Pražský krysařík je malý asi dvoukilový pejsek, na němž vás na první pohled upoutají velké zvědavě vztyčené uši. Na mozkovně je znatelný čelní žlábek. Oči má krysařík poměrně daleko od sebe. Kompaktní tělo s mírně vtaženým břichem jasně vypovídá o tom, že se jedná o hbitého akčního pejska. Osvalené končetiny zrovna tak. Pražský krysařík se pohybuje pružně a lehce.

Ač si možná vybavíte krysaříka jako hladkosrstého pejska, věřte, že krom husté lesklé krátké srsti může mít i srst polodlouhou s praporci na uších, končetinách, spodní straně břicha a ocase. Co se týče zbarvení, setkáte se u krysaříků se srstí černou se znaky, plavou nebo hnědou se znaky.

Historie

Pražský krysařík má svoji velmi dlouhou historii. Psi jemu podobní obývali naše končiny již v 8. století. Jejich název je více než výmluvný. Chovaní byli proto, aby městské domy a statky zbavovali nežádoucích hlodavců. Neznamená to však, že by si je chovala k tomuto účelu jen chudina. Pražský krysařík byl oblíben i u šlechticů. Své krysaříky měli například i císařové Karel I. Veliký a Rudolf II. Na opulentních šlechtických hostinách prý sloužili i jako „ochutnávači“.

Po bitvě na Bílé hoře ale šlechta na tohoto rozkošného hafana takřka zapomněla a o osudu plemene v následujících letech se ví jen velmi málo. Až koncem 19. století se krysařík dostával opět do povědomí, tehdy spíše pod označením „ratlík“. Ve 30. letech následujícího století se začali zástupci plemene objevovat na výstavách.

Chovatelé pražských krysaříků letos slaví. Až v roce 2019 se toto roztomilé plemeno společně s chodským psem dočkalo prozatímního uznání od Mezinárodní kynologické federace (FCI). O uznání obou plemen usilovala Českomoravská kynologická unie několik let. Česká republika má zatím ve své patronaci jen dvě definitivně uznaná plemena, a to českého fouska a českého teriéra. Dvěma prozatímně uznanými plemeny v naší patronaci se stala plemena pražský krysařík a chodský pes. Uznání (i to prozatímní) je pro chovatele velmi důležité. Umožní jim se s pejsky účastnit mezinárodních výstav nebo chovat plemeno ve všech státech, v nichž působí Mezinárodní kynologická federace. Doteď tedy nemohl v cizině existovat registrovaný chov pražských krysaříků. Nyní může. Díky uznání mohou i zahraniční chovatele zapisovat svá štěňata do plemenné knihy vedené daným státem. K plnému uznání je nyní třeba odchovat v mnoho generacích krysaříků stabilní jedince odpovídající standardu.

Výcvik a péče

Pražský krysařík je od své přirozenosti poslušným pejskem. Je také velmi inteligentní a učenlivý. Bez problémů zvládá základní výcvik i oblíbené psí sporty, které ho navíc baví. Zkuste s ním klidně agility nebo obedience. Uvidíte, že vám bude za takovou parádní zábavu vděčný.

Srst krátkosrstého krysaříka stačí pravidelně kartáčovat. Pokud náhodou přijde z procházky špinavý, nemusíte ho hned brát do vany, bude bohatě stačit, když ho otřete vlhkou žínkou. Občasné koupání mu ale také nevadí. Jinak se už o jeho srst starat nemusíte. Jestli máte doma výstavního šampióna, pravděpodobně mu opatříte ještě některé speciální přípravky na lesk srsti, ale jinak je krysařík skutečně nenáročný.

Pokud máte doma ale krysaříka s polodlouhou srstí, čeká vás o něco pečlivější úprava jeho zevnějšku. Je třeba, aby byl zachován jeho klasický vzhled – tedy po celém těle by měl mít srst krátkou, přiléhající a nezvlněnou. Praporce by měly být pouze na spodní straně břicha, uších, ocase a zadních stranách končetin. Všude jinde je třeba srst zakracovat – okolo ocasu, řiti, v horní části zadních nohou, na hrudi a rovněž v lícní části hlavy – krysařík není lvíče, aby měl rozčepýřenou hřívu. Zpravidla se doporučuje trimování nebo efilace (prostřihávání speciálními nůžkami).

Ačkoliv má krysařík přírodu rád, není to typický „outdoorový“ pes – pokud s ním vyrazíte na procházku v zimě, je třeba ho před mrazem chránit. Krom oblečku je nutné mu mazat i velké uši speciálním krémem, aby neomrzaly.

Krmení

Krysařík není na krmivo nijak zvlášť náročný, zvláště vaše peněženka si může oddychnout – dvoukilový pejsek toho moc nesní. Doporučujeme ho však krmit kompletním prémiovým či superprémiovým kvalitním suchým krmivem s vysokým podílem masa (sušeného, moučky nebo čerstvého). Při výběru krmiva preferujte ta bez zbytečných obilovin.

Zdraví

Toto velmi staré plemeno není nijak zvlášť náchylné na žádné dědičné nemoci, i tak u něj ale můžeme zaznamenat některé choroby – například luxaci pately, nemoci dásní a zubů, epilepsii apod.