Aljašský malamut

Aljašský malamut je skvělý rodinný parťák, který se po hlavě vrhá do každé aktivity. Fyzicky zdatní pejskaři si ho zamilují jako mazlíka s nevyčerpatelnou energií a laskavým srdcem, oddaného přítele, který vás nikdy nenechá na holičkách.

Základní charakteristika

Aljašský malamut budí na první pohled respekt! Jeho impozantní vzezření vás nenechá na pochybách o tom, že se jedná o důstojného a hrdého psa. Co vám však může uniknout je to, že je to také učiněný rodinný mazel! Věřte, nebo ne, ale aljašský malamut je oddaný a věrný společník, který si vždy zamiluje celou rodinu. Není to pes jednoho pána. Miluje všechny, a i k cizím lidem bývá přátelský. Je také skvělý kamarád malých dětí, protože jejich mnohdy nevybíravé zacházení a divoké hry snáší statečně a trpělivě.

Pro soužití s ostatními zvířaty a psy je třeba ho zvykat. Při dobré socializaci, nemusí být problém, ale zvláště pokud je váš malamut dominantnější povahy, byste měli být na pozoru. V psí smečce dá své vůdčí postavení rád najevo – klidně při rvačce, která při malamutově síle nemusí dopadnout jen jako neškodná šarvátka.

Tím ale od pořízení malamuta nikoho nezrazujeme. Je to skutečně pes do nepohody, skvělý přítel, který vás ani za nic nenechá na holičkách a bude po vašem boku za každých okolností, laskavý mazel se zvědavým ale ostražitým kukučem, kterého si zamilujete na první pohled a nikdy ho milovat nepřestanete.

U aljašského malamuta je však jako u všech saňových psů jedno velké „ale“. Rozhodně to není gaučák. Pokud hledáte hafana, se kterým se projdete po sídlišti a večer se s ním podíváte na televizi, aljašský malamut to není. Tenhle chlupáč potřebuje pohyb – hodně pohybu. Obecně je proto doporučován jen aktivním a fyzicky zdatným pejskařům, kteří jeho nároky na vybití energie zvládnou. Není to žádný sprinter, obecně je považován za psího vytrvalce, ale pohyb nutně potřebuje. Proto je skvělé, pokud se s ním jeho pán rozhodne věnovat některému ze psích sportů, které si malamut okamžitě zamiluje. Ať je to pro něj typický mushing, nebo canicross, bude se malamut na sportovní dráze cítit jako ryba ve vodě. A když je řeč o té vodě – tak tu také miluje.

Vzhled

Aljašský malamut je pes mimořádně hrdého vzezření. Působí důstojně. Jeho silnému dobře osvalenému atletickému tělu dominuje velká vztyčená harmonicky tvarovaná hlava s ostražitým, ale přátelským pohledem. Pozor – na rozdíl od huskyho nemá malamut nikdy modré oči! Respektive, pokud by je měl, bylo by to považováno za vadu. Oči aljašského malamuta jsou středně velké a hnědé. Trojúhelníkovité uši, které v poměru k velké hlavě působí drobně, nosí vzpřímené. Při práci je někdy složí k lebce. Dále je poznávacím znamením i mohutná tlama. Čenich i okraje pysků jsou u všech zbarvení (kromě zbarvení červeného) černě pigmentovány.  Osrstěný ocas připomínající chochol nosí nad hřbetem, není však zatočený, ani k zádi zkroucený.

Pro pohyb v zasněžené krajině jsou uzpůsobeny i malamutovy tlapy. Mezi prsty mu roste ochranná srst. Jsou silné, tvrdé a především velké – dalo by se říct, že psovi slouží jako sněžnice.

Na první pohled vás na malamutovi nepochybně upoutá jeho krásná hustá srst. Tvrdé krycí chlupy nejsou nikdy příliš dlouhé. Jejich délka se různí. Na bocích je srst kratší až středně krátká, na plecích, krku, zádi a zadní straně stehen a ocasu delší. Hustá mastná podsada ho chrání i před mrazivým počasím. Co se týče zbarvení, narazíte na malamuty s kombinacemi světle šedé, středně šedé, černé i bílé, sobolí až červené. Důležité je, aby se tyto odstíny vždy kombinovaly. Jediné jednotné povolené zbarvení je celobílé. Charakteristická je obličejová maska.

U aljašského malamuta je stejně jako u ostatních saňových psů důležitý jeho pohyb. Malamut má krásný elegantní vyvážený krok plný síly. V kontrastu ke své velikosti a robustnosti působí velmi čile. Při pohybu získávají hrudní končetiny silný impuls zezadu. Pánevní končetiny jsou silně osvalené. Výsledkem je dlouhý ladný krok.

Historie

Jak by se dalo usuzovat z psova zevnějšku (i jména plemene), má aljašský malamut svůj původ v severských oblastech. Jako ostatní saňoví psi i on sloužil lidem, pomáhal při lovu, nosil náklad, tahal sáně. Sáně tažené psím spřežením byly v mnohých oblastech až do relativně nedávné doby jediným dopravním prostředkem. Na americkém kontinentě ho využívaly i domorodé indiánské národy. Jeho jméno pochází od eskymáckého kmene Mahlamutů, který obýval severozápad Aljašky a psa rovněž využíval. Kruté a dlouhé zimy v těchto oblastech se odrazily na zevnějšku i houževnatosti aljašských malamutů.

Velké popularitě se aljašští malamuti těšili v době tzv. „Zlaté horečky“, kdy hledači zlata potřebovali tažné psy, aby se v těžko dostupných oblastech mohli vůbec přemisťovat. Aljašský malamut nebyl nikdy považován za extra rychlého psa. Byl však známý tím, že dokázal utáhnout i sáně s velmi těžkým nákladem a urazit s nimi dlouhou vzdálenost.

Výcvik a péče

Na úvod je třeba říci, že ačkoliv je aljašský malamut přátelský a oddaný společník, k člověku zcela neagresivní, nehodí se pro pejskaře začátečníky. Výcvik je třeba vést důsledně, ale pozitivně. Základní pravidla poslušnosti bez problémů zvládne – je to pes inteligentní a poslušný. Náročný pracovní výcvik však není nic pro něj. Rozhodně to není hlídač. Každou návštěvu – i tu nezvanou – pravděpodobně vesele přivítá.

Stejně jako ostatní saňoví psi má i aljašský malamut silně vyvinutý smysl pro vnímání hierarchie ve smečce. Pokud chováte jen jednoho psa, neznamená to, že se vás to netýká. Vy jste jeho smečkou a je na vás, abyste mu ukázali, kdo ji vede. Pravidla smečky musí dodržovat celá rodina.

Uplatní se při celé řadě psích sportů. Ze své přirozenosti je skvělým psem pro závody psích spřežení na sněhu i na suchu. Pokud jste nadšenými cyklisty, můžete s ním vyzkoušet bikejöring. Malamut se také skvěle vybije při dogtrekkingu či canicrossu.

Co se týče péče o srst, jsou pro chovatele klíčová období línání. Malamut líná na jaře a na podzim. V tomto období je jeho srst nutné denně vyčesávat, a tím podpořit tvorbu srsti nové.

Krmení

Aljašský malamut je stejně jako ostatní saňoví psi nenáročný na krmení. Není vybíravý a s chutí si dá vše, co mu dáte do misky. Protože se jedná o psy aktivní, jejichž tradiční jídelníček tvořilo v minulosti hlavně maso, je vhodné jim dopřát kvalitní suché krmivo s vysokým podílem masa, popřípadě krmivo pro fyzicky vytížené psy a psy pracovní.

Zdraví

Aljašský malamut je obecně poměrně zdravé, houževnaté a odolné plemeno. Jako každého velkého psa i malamuta může postihnout dysplazie kyčelního kloubu. Chovní psi a feny se také vyšetřují na dědičné oční vady.

Aljašský malamut a sibiřský husky – v čem se liší?

Laikovi možná přijde jeden jako druhý. Vidí malamuta a řekne si: „Hele, to je ale pěkný husky!“ Ale pro odborníka či majitele jednoho z plemen se husky a malamut liší diametrálně. Nejpatrnějším rozdílem je velikost. Aljašský malamut je mohutnější a větší. Husky je subtilnější – proto je také ceněn pro svoji rychlost a je dobrým sprinterem. Malamut vyniká vytrvalostí a houževnatostí a utáhne těžší břemena.

Pokud narazíte na psa s modrýma očima, nikdy by se nemělo jednat o aljašského malamuta, ale o huskyho. Alašský malamut by měl mít oči vždy hnědé. Proti tomu husky má klidně i každé oko jinak barevné či oči vícebarevné.

Ačkoliv jsou oba neagresivní a laskaví, malamut by měl být větší kliďas a husky o poznání temperamentnější.